O zvířatech a lidech

21. února 2012 v 16:56 | chillychilly |  jednorázovky
Já vím, už jsem dlouho nic nepřidala a ten dnešní kousek je jen takový výkřik do tmy. Vůbec nic se mi nedaří, připadám si vyždímaná a nešťastná. A tak nemám vůbec na nic náladu. Dnešek je prostě příšerný den. Takže ani tahle povídka není nic veselého.
Jinak se vážně snažím, pořád mi vrtá hlavou několik nápadů, ale vždy, když začnu psát, tak najednou nevím, jak. Achjo, je to složité, nedokážu to popsat. No, snad jen, že si asi budete muset chvíli zvykat na tohle sporadické přidávání.
A nejsem si jistá, jestli to tak úplně patří k Válečným zločinům, protože to s válkou vlastně nemá nic společného, takže jsem to nakonec zařadila pod jednorázovky.
žánr: preslash, cosi, co neumím popsat
postavy: bratři Lestrangeovi



Rabastan byl vždycky ten slabší. Ať se stalo cokoli, byl to vždycky on, kdo byl ten malý, nevhodný a k ničemu. Otec ho nenáviděl a on netušil proč, ale pochopil, že se mu nikdy, ale naprosto nikdy nemůže zavděčit. Tak hrozně moc chtěl, aby ho otec miloval tolik jako Rudolphuse. Tak moc se chtěl svému bratrovi podobat. Tolik si přál, aby se stal nějaký zázrak a on byl ten starší a silnější. Ten, co se tolik nepodobá matce, ale spíše otci. Moc dobře si pamatoval, jak ji jako malý bránil před otcem, jako by ji snad mohl ubránit. Stejně jí nepomohl. Zemřela. Prý to byla nehoda, ale nikdo tomu nevěřil. Alespoň ne nikdo, kdo věděl, co se děje za zavřenými dveřmi otcovy pracovny. Jak si tam zval matku, která ven vycházela potlučená avšak hrdě vzpřímená a vždy se na Rabastana usmála. Byla dokonalá manželka pro čistokrevného muže. A přes to nebyla pro Rabastanova otce dost dobrá. Snad to bylo tou hrdostí, ale chlapec nabyl jistoty, že je to kvůli němu.
Poslední den prázdniny než měl odjet studovat závěrečný, sedmý ročník do Bradavic, strávil s bratrem a otcem na lovu drsnochvostů. Nesnášel bezúčelné zabíjení, vlastně, nesnášel jakékoli násilí. Ale ve zmijozelu by nepřežil, kdyby to dal jakoli najevo.
Z křoví vyběhl čtyřnohý tvor a rychle se dal na útěk, ozval se výstřel z pušky a to stříbrné chlupaté cosi se poroučelo k zemi, kde ještě naposledy, skoro groteskně zaškubalo nožičkama. Drsnochvost byl velmi podobný polární lišce. Byl stříbřitý, menší a vypadal snad až roztomile. Rabastan si nedovedl představit, že by ho měl naplňovat lov něčeho takového. A přes to to byl právě on, kdo ho skolil. Bratr ho poklepal po rameni, ale otec se jeho směrem ani nepodíval. Jen nahlas utrousil:
,,Mizerná rána."
Doma dostali bratři za úkol drsnochvosty stáhnout z kůže, o zbytek se už postaraji domácí skřítkové, ale na této činnosti otec vždy trval. Mělo to chlapce prý zocelit a dovést k dokonalosti jejich schopnosti lovce. Rabastan si na to už za ta léta zvyknul. Rozhodně mu to přišlo lepší než zabíjení. Teď už se mu nezdálo, že by v tom čemsi chlupatém mohla kdy sídlit nějaká duše, ale dokud to ještě žilo, dýchalo a běhalo, bylo mu toho strašně líto. Byl to skoro jako malý zázrak, že něco tak malého a tak nelidského taky možná něco cítí a že možná i nad něčím přemýšlí. Že chápe, co se mu za chvíli přihodí a že to nepřežije. A třeba zná smysl toho všeho. Možná, že se smrti nebojí, jenom toho okamžiku umírání. Ale teď, když stahoval kůži a odhaloval svaly mu nepřišlo, že by tenhle kus masa mohl kdy myslet. Zajímalo ho, jestli by mu to přišlo stejné i u lidí.
Stáhl posledního drsnochvosta a šel si umýt ruce. Jeho bratr už měl vše hotové a poslední půlhodinku si krátil chvíli pozorováním Rabastanova počínání. Toho to až tolik nezajímalo, byl zvyklý. Navíc, byl zcela uchvácen svojí činností. Přinášelo mu to podivný klid.
,,Ty jsi ještě takové mládě," pronesl do ticha Rudolphus: ,,nic, ale vůbec nic nechápeš."
Rabastan na něj podmračeně pohlédnul. Co tím myslel, chápal spoustu věcí, dokonce si myslel, že chápe daleko víc věcí než bratr s otcem dohromady. Někdy mu přišlo, že ti dva si ničeho neváží, že jenom on dokáže posoudit skutečnou cenu.
,,Co tím myslíš?"
,,Jsi ještě tak mladý, potřebuješ chránit," přistoupil k němu a pohladil ho po tváři. Rabastan rychle ucouvnul, narazil nohama do kyblíku s vodu až mu vyšplíchla na nohy. Zakymácel se, ale nakonec našel ztracenou rovnováhu. Rudolphus se jenom ušklíbnul a znovu k němu přistoupil. Využil bratrova zmatku a políbil ho.
,,Ne," vydechnul Rabastan a pokusil se bratra odstrčit. Ten však stisk zesílil a pokračoval dál. A najednou se strhlo peklo.
,,Jdi od něj, ty špíno," ve dveřích stál otec a tvářil se šíleně. V očích měl podivný lesk a v ruce držel hůlku.
,,Myslíš si, že nevím, jak jsi zvrhlý? myslíš, si, že jsem si za ty roky nevšimnul, jak se na něj koukáš, ale tohle já nepřipustím, dokud budu žít, tohle s ním dělat nebudeš, rozumíš. Nebudeš. klidně tě nechám poslat do Azkabanu, ne, to tě radši zabiju. Je to zvrácené, tak zvrácené," sliny mu odletovaly od pusy. Natáhnul se a ze stěny strhnul dlouhý bič, máchnul s ním a zasáhl Rudolphuse do ramene. Ten se zakymácel a do očí mu vyhrkly slzy.
,,Jen si posluž," sykl otcovým směrem. Rabastan celou situaci přčestal chápat. Chtěl jenom ochránit bratra. A tak se vrhnul před něj. Dostal ránu přímo do obličeje a omdlel.
Když se probral, ležel ve svém pokoji v posteli a příšerně ho bolela hlava. Rychle vstal a svět se s ním zatočil, jakmile se však vše ustálilo na jednom místě, přistoupil k zrcadlu. Od čela až na bradu se mu táhl odporný krvavý šrám. Pak uslyšel bouchnutí dveří do otcovy pracovny.
Vystoupil na chodbu a vydal se domem až k místnosti, které se bál ze všeho nejvíc. S rukou na klice se zastavil, nikdy by si nedovolil vstoupit bez otcova vyzvání, prostě nikdy. Unitř na sebe otec s bratrem křičeli. A pak bylo ticho.
Ze dvěří vystoupil Rudolphus, byl celý rudý a sako měl strhané, už se však upravoval. Pak si všimnul bratra.
,,Otec teď není ve své kůži, dej mu chvilku."
Rabastan chvíli počkal a pak vešel dovnitř i když věděl, co uvidí, stejně ho to šokovalo. Za stolem seděl otec avšak z jeho očí jako by cosi vyprchalo. Pusu měl otevřenou v posledním prostestu proti synově zvrhlosti. A Rabastan najednou pochopil, že lidé se od zvířat zase tolik neliší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Guenon Guenon | Web | 21. února 2012 v 17:48 | Reagovat

Páni. Prostě páni.
Bylo to silné. Krása. Tak velice realistické.
Jojo, manýry čistokrevných rodinek.
Rabastana čtu minimálně, ale tvůj mi učaroval.
Popis lovu byl dechberoucí.
Celé to bylo báječné, jednoduše.

Jo a neboj, my na tebe počkáme. Znám to až moc dobře, tahle neplodná období. Prostě to tak chodí, bohužel.

2 chillychilly chillychilly | Web | 21. února 2012 v 18:22 | Reagovat

[1]: Jéééé, děkuji, tyhle pozitivní komentáře mi hrozně pomáhají :)
Já spíš na Rabastana málokde narážím, snad jedině u Kami v povídce Tento život neplatí (kterou teda vřele doporučuji :) )

3 paní archivová paní archivová | Web | 21. února 2012 v 19:06 | Reagovat

*slintá a zaníceně chumlá povídku k sobě*
Úžasně surové i syrové! Přesně něco takového jsem pro svoji (momentálně) změklou dušičku potřebovala - něco bezcitného a zmateného a dokonale drsného. Oceňuju, že se povídka týká bratrů Lestrangeových. Málokdy je někde v povídce spatřím, natož spolu, a už vůbec ne ve slashi (nebo preslashi). Nejsilněji na mě zapůsobila část z obnaženým zvířecím masem a poté úplný konec. To byla nádherně morbidní tečka za malým skvostem.

4 chillychilly chillychilly | Web | 21. února 2012 v 20:28 | Reagovat

[3]: Děkuji, vážně hrozně moc, tohle mě vždycky nakopne, když někdo něco pochválí :)
Ony ty čistokrevné rodiny nepůsobí moc pohodově, co?
Přece jenom, Rabastan se pak přidá ke smrtijedům, ak jsme tak nějak chtěla naznačit jeho postoj k tomu.ˇHlavně tou poslední větou.
Ještě jednou děkuji

5 Nikinka Nikinka | Web | 23. února 2012 v 23:03 | Reagovat

Páni. Poprvé čtu něco na Rabastana. Musím říct, že se ti to strašně moc povedlo, je to dokonale napsané, jaksi procítěné.. Chvilku jsem myslela, že když jejich otec vzal ten bič, že z toho bude obviňovat Rabastana... Opravdu povedená Jednorázovka. Tleskám :)

6 kami kami | 24. února 2012 v 15:52 | Reagovat

Téda! Takto by som si to nikdy nepredstavila. Teší ma, že si tam ako postavu hodila Rabastana, ale popravde ma tu plne zaujal Rodolfus. Zdal sa mi veľmi zaujímavý. Hoci bol výrazne zvrátený, tak sa mi zdalo, že mladšiemu bratovi by neublížil. Rabastan bol vlastne zvrátený tiež, len si to akoby chudáčik ani neuvedomoval. Aspoň mi to tak prišlo.

7 Foxx Foxx | Web | 25. února 2012 v 20:57 | Reagovat

Jedno slovo:Hustý!
Věta:To je moje...!

8 Cissy Cissy | Web | 26. února 2012 v 14:30 | Reagovat

Vau! TAK TO BYLO NĚCO! Ještě jsem nějakou takovou povídku nečetla... Moc se ti povedla... Bylo to takové..živé?! Nevím, jak bych to popsala.. Prostě jsi to napsala úžasně:-) Určitě si ještě nějakou povídku od tebe přečtu ;)

9 chillychilly chillychilly | Web | 26. února 2012 v 15:04 | Reagovat

[5]: On ten otec je taková rozporuplní postava, svým způsobe oba dva, jak on, tak Rudolphus chtěli ochráit Rabastana, že? :)
On je Rabastan taková přehlížená postava
Děkuji

[6]: Tak Rabastan mě napadnul u tebe :D takže máš velkou zásluhu na této povídce
Přesně, on ho chtěl hrozně chránit. Možná bych ho mohla trochu rozpracovat. Víš jak, že mu Rabastan připomínl matku a proto pro něj byl tak křehký, což by se ohlo ale i nemuselo zvrtnout.... Nějak by se to ještě dalo, možná zkusím kratší kapitolovku na tohle téme, teď zkouším, jak by se vám tohle téma vůbec zamlouvalo.
Ano, přesně jsi Rabastana odhalila. Chtěla jsem, aby tam bylo vidět, jak to potom bral, když se přidal ke smrtijedům, ta jeho podivná záliba v tom pozorovat mrtvé.... nevím, jestli je to tam dostatečně vyjádřeno, ale on byl taky zvrhlý, nesnášel zabíjení, ale smrt ho fascionovala a to už je důvod proč se přidat ke smrtijedům, že?
Tvůj komentář mě vážně potěšil, odhlalila jsi spoustu věcí a to mě těší :)

[7]: Děkuji moc i tahle krátký komentář potěší, když vyjádří všechno, co pisatel chtěl :D

[8]: Živé? Jéééé, děkuji, to mě těší, že se ti to tak zdálo. Vážně díky moc.

10 kami kami | 26. února 2012 v 16:58 | Reagovat

[9]: Jednoznačne som za kapitolovku. A neboj, myslím, že si tam všetko vyjadrila veľmi dobre. Človek sa musel zamyslieť, ale bolo to tam. :)

11 Guenon Guenon | Web | 26. února 2012 v 18:23 | Reagovat

[9]: jóóó, kapitolovku! Jestli pořádáš sběr veřejného mínění, jsem pro všemi dvaceti! :D (a klidně dojdu k sousedům a pořídím jich víc:D)
Incestoidní kapitolovka s parádními charaktery a temnými hlavními hrdiny... A ona musí zkoušet zamlouvání se - no kdo to chápe? :D

12 chillychilly chillychilly | Web | 28. února 2012 v 20:05 | Reagovat

Kami a Guenon: Tak to jsme ráda, že jste pro, bude to jenom kraťoučká věc a snad se mi podaří dopsat, dokud tak neučiním, tak jí nezveřejním, slibuji :)

13 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 9. března 2012 v 21:27 | Reagovat

??? Já teda o těhle bratříčcích moc nečtu, ale... Tohle... Wow! 8-O  :-D

14 chillychilly chillychilly | Web | 14. března 2012 v 17:56 | Reagovat

[13]: Tak děkuji, jsem ráda, že i když neoblíbená pár, tak přece zaujal :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama