Kapitola 2

6. března 2012 v 15:53 | chillychilly |  Lovec
Já vím, že nejsem zrovna aktivní, ale nezlobte se na mě, mám toho teď až nad hlavu, alespon se mi to tak zdá...
Takže další kapitola, které je ještě pořád plná (ne)důležitých keců o Rabastanově rodině. jsem zvědavá co na to řeknete, podobnost se Smrt je mým řemeslem je čistě náhodná :D prostě jsem to napsala, pak jsem si řekla, že mi to něco připomíná a pak mi to bylo jasné. Takže od Merleho jsem vážně neopisovala, no fakt :)


Byl to jeho poslední večer před odjezdem do Bradavic. Jako by nestačilo, že on sám se toho děsil Ještě se jeho otec musel opít. A nechal si ho zavolat do pracovny. Rabastan se té místnosti děsil, nenáviděl, když tam musel jít. Nebylo to nic příjemného být s otcem v jedné místnosti, ale tohle bylo výhradně jeho území. Nikdo bez jeho svolení nesměl vstoupit ani odejít. Za dveřmi této místnosti se odehrávala spousta věcí a málokterá byla příjemná.
Zaklepal na dveře z tmavého dřeva a počkal až bude vyzván ke vstupu. Otevřel dveře a vstoupil do té děsivé místnosti. Jeho otec stál u otevřeného okna a vpouštěl dovnitř měsíční svit, jediný momentální zdroj světla v místnosti. Krb byl chladný a vyhaslý. Venku pršelo a bylo chladno. Počasí bylo až přespříliš studené. Letošní konec léta se obzvlášť nevyvedl. Otec se k němu otočil a na záda mu dopadla sprška deště. Skoro se zachvěl, ale na poslední chvíli se ovládnul. Pak rozžal lampu na stole a chlapec si všimnul, že má ruce celé promodralé od chladu.
,,Posaď se," vyzval ho a on tak učinil.
,,Musím tě poučit o tom, co je důležité. O tom, co nikdy nesmíš porušit. Musím tě poučit o kolejích, jaké v Bradavicích jsou. A také o poměrech, které zde vládnou," nepěkně se při tom ušklíbnul.
,,Bradavice mají čtyři koleje, Nebelvír, Mrzimor," následovalo pohrdavé ušklíbnutí: ,, Havraspár a vznešený Zmijozel. Tvoje matka pošpinila rodinnou čest tím, že se opovážila studovat v Havraspáru. Ačkoli celá rodina vždy studovala ve Zmijozelu. Ale pořád to není takový prohřešek jako dvě další koleje. Pokud se dostaneš do Nebelvíru nebo snad do motáckého Mrzimoru, čeká tě několik velmi nepěkných let. To si dobře pamatuj. Tvůj bratr splnil naše očekávání a stal se studentem Zmijozelu. Od tebe neočekáváme nic jiného, pamatuj si to, a nezklam mě," odmlčel se. Rabastan si pomyslel, že by možná mohl zavřít okno, že je v místnosti šílená zima a měl co dělat aby se neroztřásl chladem.
,,V Bradavicích se mnohé změnilo od dob kdy je vedl Phineas Nigellus. Nynější ředitel, Albus Brumbál, je známý svými nepřijatelnými promudlovskými sklony. Nenech se tou leprou nakazit i ty. Mudlové jsou špína a kdo tvrdí něco jiného je špína ještě horší než oni," doslova na syna křičel a zdál se být dočista šílený. Oči se mu podivně blýskaly a od úst mu odletovaly sliny. Déšť venku ještě zesílil a drobné kapičky začaly dopadat i na Rabastana.
,,Jestli se dozvím, že jsi se jakoli provinil vůči kodexu čisté krve, tak poneseš známky mé nelibosti, stejně jako tvoje matka. Doufám, že budeš tak příkladný student jako tvůj bratr," zakončil svoji mluvu a otočil se znovu k oknu.
Rabastan seděl na nepohodlné židli a nevěděl, jestli se už může zvednout a odejít nebo ne. Otec ho ještě nepropustil a on by se nerad protivil jeho vůli. Na druhou stranu, pokud chtěl, aby odešel a on by tady i nadále strvával, trest by ho jistě neminul.
,,Jednou přijde doba, kdy tu špínu vyženeme nejen z Bradavic. Všechnu tu ostudu. Všechcen ten hnus. Pryč. Žádní mudlové. Jen čistokrevní. My budeme vládnout větu, jsme pro to zrození," otec mluvil potichu a jeho slova jako by ani nebyla adresována Rabastanovi. Pak se prudce otočil a pohlédnul na syna.
,,Nikdy nepošpiň čistotu svého rodu!" vykřiknul. Pak chlapce popadnul za límec a vyvedl ho z místnosti.
Za dveřmi stála matka a třásla se strachy. Hned k chlapci přiskočila a popadla ho do náručí. On se jí však vymanil a utekl k sobě do pokoje. Po chvíli k němu dolehly známe zvuky z otcovy pracovny. Věděl, že si tam matka za projevení své slabosti odpykává trest. A nevěděl, jestli víc nenávidí otce nebo lituje matku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Guenon Guenon | Web | 6. března 2012 v 17:30 | Reagovat

Já jsem chvíli čekala, že ho čeká ještě alternativně alternativní lekce před školou (ve stylu jak v jednorázovce nadával na Rodolphuse, že prakticky nadával sobě a chlapečka taky chtěl. Mé podezření se nepotvrdilo :D)
A tohle bylo výborné. Krásně jsi charakterizovala tu čistokrevnou mánii, tu pomatenost. Moc se mi líbila přímá řeč, úplně jsem je viděla. Rabastana, to malé vyděšené pískle, a jeho otce, jak se nad ním tyčí a má modré ruce (podivně dojemný prvek, mimochodem.)
Jsem moc spokojená, vede se ti to výborně, a těším se na Rodolphusův příchod.

2 Blangela Blangela | Web | 7. března 2012 v 20:13 | Reagovat

Ehm, začíná to být zajímavé ;) Ale nic jinýho ze mě asi dneska moudrýho nevypadne...sorry, som přetažená, přeúplňkovaná...přepsaná xD

3 chillychilly chillychilly | Web | 13. března 2012 v 19:30 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji moc, sice jsem to trochu přebrala od merleho, hlavně to okno... ale jsme ráda, že to tolik nevadí, ono se to sem prostě hodí, no :)

[2]: Ona stačí i malinkatá reakce typu četla jsem a líbilo se :) Takže děkuji

4 kami kami | 14. března 2012 v 15:58 | Reagovat

Vážne som zvedavá. kapitola ešte nič nové nepovedala, ale bude to zaujímavé, to je jasné. Veľmi sa teším, dúfam, že opíšeš aj pobyt v škole a tak. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama